Nejasná zpráva o konci světa, 1997

Magická a realistická vize světa vychýleného ze své přirozené dráhy se odehrává ve vesnici v horách na konci světa, v zdánlivě neurčitém čase. Vesnice v překrásné přírodě je metaforou světa a lidstva na prahu třetího milénia. V průběhu pětadvaceti let, kdy se příběh odehrává, se na plátně střídají generace a s nimi symboly různých civilizací, náboženství a kultur. Ústředním motivem filmu je osudová láska a vášeň Verony a Gorana. Je to vztah, který se vymyká vžitým normám a průměrnosti, proto musí být hlavní hrdinové ve jménu jakési pochybné morálky a spravedlnosti potrestáni. Jejich pronásledováním vesničané zakrývají vlastní neschopnost a chyby, jichž se dopustili proti přírodě i sobě samým. Zuří msta. Patriarchální rituály jsou ve střetu s civilizací bez boha a spravedlnosti. Příroda se mstí zemětřeseními, domy viníků jsou pohlceny. Vlci jsou symbolem nebezpečí. Ale nejsou těmi vlky spíš lidé sami?

J.J.: Kromě Nostradama a vize budoucnosti zaznívají v této absurditě moje osobní obavy o člověka, ve kterém pořád dřímají skryté temné vášně, které když se probudí, mají podobu nenávisti, zášti a násilí, a které doprovázejí nepoučitelné lidstvo od jeho zrodu. Modlitba mých protagonistů v závěru je i mou modlitbou, jenom doufám, že poznání a pokora nepřijde až po tragédii, jak prorokuje Nostradamus. Někde ve smrti je skryto něco, co rozdmýchává moji zvědavost. Lidská energie, Bůh, víra v soulad i v kontrast moderního myšlení, strach o budoucnost lidstva…

“Když se staví hotel, chybí 13. patro a pokoje s číslem 13. Můj třináctý film nebylo možné přeskočit. Možná proto je natolik rozsáhlý (TV verze má 6 dílů po 1 hodině). Kromě Nostradama a vize budoucnosti zaznívají v této absurditě motivy mnoha mých starších filmů, takže je to jakýsi klasický návrat k vlastním kořenům… I tak je někde v smrti ukryto něco, co rozdmýchalo mou zvědavost. Lidská energie, Bůh a víra v soulad i kontrast moderního myšlení.”