Takmer ružový príbeh, 1990

Hudební parafráze na pohádku Šípková Růženka, plná moderních muzikálových scén překládaných snovými pohádkovými vizemi. Malá Darinka, které zemřela maminka, vyrůstá u babičky v Praze. Každý večer jí babička čte její nejoblíbenější pohádku o Šípkové Růžence. Obklopena láskou svého otce a strýce Leonarda, neúspěšného hudebníka, který je kotelníkem v budově divadla, prožívá krásné dětství. Strýc objeví u holčičky velké hudební nadání a chce z ní udělat pěveckou hvězdu. Začátek slibné kariéry ohrozí propuknutí dědičné nemoci - hemofilie. Zoufalá skutečnost se prolíná s vizemi z oblíbené pohádky z dětství. Dívka se musí naučit žít se svou nemocí, nevzdávat se a dál rozvíjet své nadání…

J.J.: Hudba je po kameře pro mne nejdůležitějším výrazovým prostředkem filmu. To, že jsem sáhl po tomto žánru, byl jenom důsledek přirozeného vývoje. Magický realizmus je prolínáním reálného světa s pohádkovou fikcí. Rozhodl jsem se, a jedním dechem napsal a natočil příběh, který tento princip oživuje. Touto současnou hudební pohádkou jsem se dotknul teenagerské generace, věku, kdy je magický realizmus součásti poznávaní života.

“U “tínedžerky” toužící stát se zpěvačkou propukne nemoc hemofilie – nesráženlivost krve. Po píchnutí do prstu může vykrvácet a navždy usnout jako Šípková Růženka. Prólínání reality a poháídky mi dávalo množství inspirace na muzikál pro dva skvělé tanečníky a zpěváky: Jiřího Korna a Darinku Rolincovou.”