Criticis

Jan Kliment: Směšně o směšném - zdařilý slovenský film v našich kinech
Slovenský filmový režisér Juraj Jakubisko patří k nejvýraznějším talentům naší znárodněné kinematografie. Při svém mládí prošel již dosti složitou cestou od svého prvního filmu, od nesporného uměleckého úspěchu Kristova léta. Nesmírný rozmach jeho tvůrčí fantazie ho potom zavedl dost daleko od sdělnosti, lidovosti, rozhodně i od stranickosti. V několika snímcích, jejichž tvar byl jistě pozoruhodný, ale myšlenka unikala a ztrácela se ve zmatku, podlehl i svodům nesprávně zamířené kritiky. Ta v jeho práci chválila v šedesátých letech právě to, před čím ho měla varovat, a vyzdvihovala po svém a zcela záměrně slabé stránky, až zavedla talentovaného umělce na scestí.

Jakubisko však je poctivý člověk a dokázal se vyrovnat, vypořádat s vlastni minulostí. Poznat a pochopil, kdo měl a má pravdu, a vyvodil z tohoto poznání a pochopení i konkrétní umělecké závěry. Bez výmluv a bez kličkování se vyslovil pro lidskou poctivost, pro společenský pokrok, proti těm, kdo by se chtěli jen vézt s sebou, kdo i z nevědomosti považují společné za své, kdo si pletou vlastní sobectví se zájmem kolektivu.

Po nedávném kritickém filmu ze současnosti Postav dom, zasaď strom, který dosud s úspěchem promítají naše kina, přichází nyní další Jakubiskova novinka. Tentokrát to je komedie, rovněž současná. Jmenuje se Nevěra po slovensku. Tuto komedii napsal jeden z rovněž velmi talentovaných a úspěšných současných mladých slovenských dramatiků Peter Kováčik. Původně vznikla za spolupráce Kováčika s Jakubiskem třídílná televizní komedie, která se setkala s kladným ohlasem jak diváků, tak kritiky. Režisér tuto třídílnou verzi sestříhal, vybral z ní nejdůležitější a vznikl tak dvoudílný film, který hrají naše kina v jediném programu. Z toho plyne docela samozřejmě, že i ona zkrácená verze pro kina není nijak krátká, rozhodně však diváka, který se dovede dívat i upřímně smát lidským slabostem, nenudí. Režisér měl při sestřihu šťastnou ruku.

Máme tak v kinech renesanční ko-medii ze současnosti, komedii, jejímiž hrdiny jsou obyčejní lidé práce, dřevorubci z horských lesů, komedii, která si laskavě a s pochopením střílí ze špatností, k nimž konec-konců ani nedošlo. V popředí pak stojí dvojice dvou mladých lidí, ne zrovna krasavců na pohled, ale lidí takových, že si je nakonec nemůžeme nezamilovat, že s nimi jdeme a přejeme jim štěstí. Celý film staví na takové mužské, chlapské, nebo snad ještě správněji chlapácké vytahovačnosti, v níž silné výrazy předstihují zbabělost při jejich uskutečňováni. Moc řečí, ale skutek utek. Když se potom zdá, že přece jenom docela neutek, snaží se ona parta chlapů zamaskovat, co si myslí, že se stalo. A když se ukáže pravda, následuje trest. Zase komediální, zase v duchu celého onoho zobrazení, jak je film podává. Ta poslední část by se dala přirovnat k jakési Lysistratě naruby. S čím kdo zachází, s tím schází, říká přísloví, a oni směšní hrdinové komedie také nejenom že spláčou nad výdělkem, ale padnou sami do jámy, kterou chtěli kopat jiným.

Pravda, není ani v tomhle filmu všechno jen nejlepší. Tak se hlavní zápletka a její rozuzlování dostanou místy trochu stranou, když sledujeme postavy, nestojící ve středu pozornosti při výletu do městského baru. Také trochu přetažená figurka vesnického “Edisona” Karčiho zbytečně soustředí pozornost a trochu až rozptyluje. Na druhé straně je pravda, že tyto epizody dávají toku filmu jistý oddych, který je asi potřebný, aby naše pozornost zůstala dost svěží pro hlavní zápletku.

Nevěra po slovensku je však. především komedie opravdu lidská, jadrná, a v pravém smyslu slova lidová. Přitom je současně - ale to není rozpor, nýbrž naopak logické - hluboce morální. Je to komedie hluboce národní a současná. A všemu vládne jeden hlavní humanistic·ký rys: je to komedie z gruntu laskavá, chápavá. Nezakývá lidské slabosti, ale nedělá z komára velblouda a dovede se těm slabostem vysmát. Proto výmysly o jakémsi stereotypu a kdesi cosi, které se objevily někde v recenzi při nepochopení toho, oč ve filmu jde, nemohou změnit nic na skutečnosti, že tu máme dobrý, platný film.

Režisérovi hodně pomohl mistrovský výkon kameramana Stanislava Szomolányiho, jehož obrazy vyzníva-jí i v barvách i ve skladbě tak ryze filmově, že máme radost, že se dílo dostalo z přece jen menších televizních obrazovek na velké filmové plátno. Režisér Jakubisko dobře vybral herce i neherce pro svůj film a patří k jeho chvále nejvyšší, že nerozeznáme profesionála od neherce. Přitom, jak to je u Jakubiska ostatně obvyklé, tu hrají i mnozí herci čeští. A všichni dohromady znamenitě. Nejlépe snad Zuzana Krónerová v roli mladé Zlatky, ale tak bychom mohli jmenovat O. Lackoviče, M. Kiše, V. Paura stejně jako Janu Březinovou či Mí1u Myslíkovou a opravdu všechny ostatní. Zuzana Krónerová však znovu potvrdla, jak nevšední má talent pro komiku, jakou v ní má naše kinematografie i divadlo trefnou a tvárnou herečku.

Kováčikova a Jakubiskova Nevěra po slovensku patří do rodu komedií typu francouzských Zvonokos. Je však, opakujme s radostí znovu, hluboce národní, slovenská, naše. Je současná, vtipná, veselá a přede-vším hluboce lidská. Proto tak hřeje u srdce.