Zběhy, hodinu trvající první část tohoto působivého vizionářského filmu o nelidskosti lidstva vůči člověku ve válce, jsme kriticky zhodnotili, když jsme byli na loňském benátském festivalu. Nyní o filmu píšeme znovu v jeho úplné verzi, protože Zběhové by obstáli sami o sobě, ale v konečné verzi jde o mohutnější obraz opakujících se násilností lidstva. Jde o brilantního režiséra s invencí a o film, který by kvůli svému tématu a vervě měl vzbudit pozornost v celém světě.

Působivá kamera, neustálá instinktivní invence a bytostná pulzující tragická síla způsobují, že film je výrazným podobenstvím, které označuje režiséra Juraje Jakubiska za jednoho z nejtalentovanějších příslušníků své generace a ukazuje, že slovenská kinematografie začíná být víc než rovnocenná svému českému protějšku v této malé, ale filmově dynamické zemi. Barva je nádherná, stejně jako herecké výkony a pojetí této barokní, neodbytné a působivé fresky, zobrazující lidstvo ve válce a jeho konečné zničení sebe sama.